Rozhovor

Rozhovor Jakuba Strnada, předsedy představenstva Pillow pojišťovny, pro časopis Pojistný obzor (01/2020).

Mezi nové subjekty zformované v poslední době na pojistném trhu patří Pillow pojišťovna, která se zrodila přejmenováním První klubové pojišťovny. Její zakladatel a předseda představenstva Jakub Strnad nám představil svoji obchodní filozofii a podělil se o svůj pohled na regulaci, český trh s pojištěním vozidel i na téma aktuálně otřásající světem – koronavirus.

Co Vás, pane předsedo představenstva, vedlo k přejmenování První klubové pojišťovny?

Přejmenování pro nás bylo nutností, věděli jsme, že nechceme nadále provozovat „Klub“, který někoho možná lákal, ale jiné odrazoval. Zároveň jsme věděli, že se chceme odlišit od institucí, které mnohdy dávají pocítit svým klientům jejich bezvýznamnost pro svoji vlastní velikost. Nemyslíme si, že vztah pojišťovny a klienta musí být nerovný. Naopak v Pillow věříme ve férovost, a proto jsme přenesli značku do osobní roviny, která je pro pojišťovnictví netypická. Zvolili jsme si „polštář“, jako symbol příjemnosti, pohodlí, ale i ochrany, který zmírňuje náraz nečekaných situací. Současně vidíme, že neduhem korporátnosti a neosobnosti trpí pojišťovnictví celosvětově a je zatím jen málo pokusů o zásadní změnu. Sáhli jsme proto po anglickém názvu, abychom do budoucna mohli pod jednou značkou získávat i klienty v zahraničí. Angličtina nebyla lehká volba, protože především starší generace má v tomto ohledu výraznou jazykovou bariéru, jsme však k dispozici jak na www.mypillow.cz, tak na www.mujpolstar.cz.

Jakými dalšími změnami Vaše společnost prošla?

V souladu se změnou názvu jsme odstranili princip klubovosti a otevřeli jsme se tak všem zákazníkům. Tvoříme od základu digitální nízkonákladovou pojišťovnu a věříme, že každý má dělat to, co umí nejlépe. My máme vizi moderního pojišťovnictví, které přinese jasnou a srozumitelnou službu a chce hrát za každých okolností fér. Proto nemáme drahé pobočky a naši klienti s námi mohou vše vyřešit po telefonu nebo e-mailem. Současně jsme ale zachovali mimořádně férový princip, kterým je podíl na zisku pro každého klienta. V naší pojišťovně tedy jako v jediné v ČR, ale i v Evropě, platí, že pojišťovna nemá nikdy důvod bezdůvodně krátit pojistné plnění, protože o ušetřené peníze se vždy dělí tím nejférovějším způsobem, tedy 1:1 se svými zákazníky.

Naše produkty, jimž říkáme polštáře, nekoupíte u sítě exkluzivních prodejců, kteří tradičně prodávají pojištění, a tím, že mohou prodávat pouze jednu pojišťovnu, musí často tvrdit, že je nejvýhodnější pro klienta, i když není. Věříme, že fér je svoboda a právo volby každého zákazníka si vybrat, co si kde koupí. Naše produkty lze koupit u nezávislých pojišťovacích zprostředkovatelů, kteří mohou spravedlivě rozhodnout, co je pro klienta nejvýhodnější. Zvolili jsme si tedy složitější cestu, ale pevně věříme, že naše produkty se budou kupovat, protože budou nejlepší a ne proto, že je někdo musí prodat.

Zmínil jste férovost a důraz na osobní rovinu. V čem ještě férovost Pillow pojišťovny spatřujete?

  1. Ve srozumitelných podmínkách, které každý přečte ani ne za hodinu, napsaných tak, že tam žádné zádrhele být nemohou, protože se tam prostě nevejdou.
  2. V podílu na zisku jakožto základním principu celé pojišťovny nad všemi produkty/polštáři, které poskytujeme.
  3. V akceptaci zaplacením u všech produktů. Každý od nás dostane návrh smlouvy, a až když se svobodně rozhodne zaplatit, tak smlouva vznikne. U nás není možný vznik smlouvy podpisem pod časovým stresem.
  4. V možnosti ukončit smlouvu ke každé splátce pojistného.
  5. V pojištění podle kilometrů, které vám vrátí peníze, když nejezdíte – s dotažením k dokonalosti tím, že už při sjednání sdělujeme cenu za kilometr. Máme i spousty dalších nápadů, ale ty si necháme do dalších polštářů.

Pillow pojišťovna se rozhodla jít cestou jednoduchosti a srozumitelnosti. Jak se Vám to v době značné regulace daří?

Jan Werich kdysi řekl: „Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“ Já osobně patřím do první skupiny, neříkám, že je to snadné, ale o to větší má člověk radost, když se k vysněnému cíli dostanete. Regulace je voda na mlýn lidem ze druhé skupiny, kteří bohužel převládají. Osobně jsem hrdý, že jsem se mohl obklopit lidmi, kteří mají stejné smýšlení a že se nám podařily napsat o řád kratší pojistné podmínky, než je obvyklé na trhu. Současně jsem rád, že jsme našli na trhu i stejně smýšlející právníky, kteří s námi šli trnitou cestou hledání způsobu, jak to udělat. Celou smluvní dokumentaci máme v jednom přehledném dokumentu na 13 vzdušných stranách s mnoha polštáři. Standard trhu je bohužel 50-100 stran v několika dokumentech.

O informačním přetěžování se často hovoří spíše v obecné rovině, avšak jaké konkrétní kroky, ať už na evropské, nebo národní úrovni, by podle Vás pojistnému trhu v tomto ohledu pomohly?

Já regulaci beru jako nutné zlo, za které si mnohdy může sektor svojí nedostatečnou samoregulací. Za zvěrstva, která se např. napáchala při přetáčení životních smluv přece nemůže jen neetická distribuce, ale i instituce, které ji to dovolí, popř. tiše přihlíží. Osobně jsem bojovník a stálo mě hodně úsilí, abych prosadil ukončení prodeje investičního životního pojištění v Allianz, když jsem viděl, co se na trhu děje. Kdyby k věci přistoupil celý trh shodně, tak jsme zde nemuseli mít regulaci provizí. Když vím, že jsme se dostali ze 100 stran na 13 ve smluvní dokumentaci, tak musím nahlas říct, že větší problém je v našich hlavách a stereotypech myšlení než regulaci. Tím samozřejmě nechci říct, že regulace není problém. Sice je obvykle většinou vedena dobrými úmysly, ale často lemuje cestu do pekla. Jsme v době informační inflace a umění není záplava informací, ale poskytnout ve správný čas relevantní. Tomu je dnešní regulace bohužel vzdálena na hony.

Jak jste naznačil, výhledově zamýšlíte expandovat i do zahraničí. Do které země zamíříte jako první?

Naším základním východiskem je pokora, takže až dosáhneme bodu zlomu v ČR, půjdeme dál. Nejbližším cílem pro nás určitě bude Slovensko.

Jak hodnotíte český trh pojištění vozidel ve srovnání se zahraničím?

Jak po stránce obsahu, tak profitability jsme na tom přibližně stejně. Většina věří, že povinné ručení je cesta k dalším pojištěním, proto vládne cenová válka a produktově chybí pragmatické uvažování o riziku a jeho ceně. Omlouvám se, ale přijde mi, že se všichni až na výjimky řídí heslem, když ti to nevychází, tak k tomu dej něco zdarma. Má-li však „to něco“ zdarma nějakou hodnotu pro klienta, pak to je i rizikem pro pojišťovnu a tím pádem, dám-li to zdarma, tak jen nad sebou utahuji smyčku. A to nezmiňuji podstatný fakt, že když klientovi zabalím nedělitelný balíček, tak se ho již neptám, zdali to doopravdy chce a potřebujeme. Bohužel to ale není nemoc jenom tuzemského pojišťovnictví, takže se nemáme vlastně za co stydět. Silné stránky vidím v množství dat, které má trh k dispozici díky ČKP a jejímu analytickému zázemí, kterého si mimořádně vážím.

Do jaké míry podle Vás technologický rozvoj spojený s nástupem vozidel opatřených pokročilými asistenčními systémy, s generováním velkého množství cenných dat a s postupnou automatizací řízení ovlivní pojištění vozidel?

Dlouhodobě ho musí dramaticky zlevnit, ale při stáří našeho vozového parku se doopravdy bavíme o dlouhodobém horizontu.

Co považujete za důležité pro to, aby pojišťovnictví hrálo v získávání zmiňovaných cenných dat aktivní roli?

Umět s nimi pracovat a používat je v praxi. Jsme obchodníci s rizikem, takže nás data živí. Osobně si myslím, že nám např. výrobci aut data chtít dávat nebudou, protože si uvědomují jejich cenu. Budeme tedy muset hledat nové modely spolupráce, které budou obsahovat win–win strategie, chcete-li synergie, mezi pojišťovnictvím a autoprůmyslem a případně telekomunikačním sektorem, protože nejvíce dat vzniká v našich telefonech.

Jaký zastáváte názor na současnou pozici českého pojišťovnického sektoru v souvislosti s revizí motorové směrnice (např. jeho negativní postoj k povinnému srovnávači pojištění vozidel, návrh Evropského parlamentu na krytí škod způsobených teroristickým útokem z garančního fondu)?

V principu s ní souhlasím, ale platí zde, co jsem uvedl výše, není potřeba zřizovat povinný srovnávač, je-li cenotvorba pojistitelů transparentní, což je dnes bohužel spíše výjimkou. Jsem zastáncem samoregulace v rozumných mantinelech, která může dobře předcházet neuváženým návrhům shora. Podobně rozumím motivům na požadavek ohledně krytí škod způsobených teroristickými útoky. V principu souhlasím s ochranou spotřebitelů, podmínkou komerčního pojištění je však možnost ocenit riziko, takže je to o nastavení jasných pravidel a limitů.

S ohledem na aktuální vývoj situace v ČR se Vás nemohu nezeptat, jak vnímáte dění kolem šíření koronaviru (skutečnost jeho vyskytnutí se, situace v Evropě a konkrétně i v ČR, postoj USA apod.)?

To by bylo na další celý rozhovor, vyjádřím se pro krátkost jen k Evropě/ČR. Míra její nepřipravenosti byla a je pro mě překvapivě katastrofální a následná téměř nulová akceschopnost až děsivá. Celá situace nám ukazuje, že EU je ještě velmi nevyzrálé dítě. Jsem zastánce evropské integrace, ale v jasných mantinelech a podle jasných pravidel. Současně nám dnešní krize ukazuje, že jsme na úrovni států nějak pozapomněli na řízení bezpečnostních rizik. Je to přirozený, ale neomluvitelný, důsledek dlouhodobého života v míru a blahobytu, který přináší přirozené podceňování rizik. Pevně věřím, že se z této krize poučíme. Jako pozitivum vidím, že v krizi vždy převáží pozitivní lidské vlastnosti. Jsem neskonale vděčný za nasazení všech lidí, kteří s touto epidemií bojují ve prospěch druhých.

Jaké očekáváte dopady na pojišťovnický sektor v kontextu koronaviru?

Obecně pozitivní, lidé si uvědomí, že absolutní jistoty neexistují, že žijeme v riziku a je zapotřebí se chránit.

Děkuji Vám, pane předsedo představenstva, za rozhovor.